V pondělí svítilo sluníčko, k nám domů sice jeho paprsky nedosáhnou až do jara, ale i tak mě vždycky potěší. 

Jakmile jsem ustala polštáře na gauči, Čoty se v nich hned uvelebil. 

Na parapetu klíčí pecka z avokáda a řízky muškátů. 

K obědu jsme měli lososa se šafránovou omáčkou s rýží (recept bude v nové kuchařce) a rozečetla jsem novou knížku, Sestry Blueovy. 

Po dlouhém zvažování jsem si koupila mandolínu, tuhle, a teď si říkám, proč už ji nemám dávno! Sice si musím dávat velký pozor na prsty, ale takhle najemno se mi zelí nikdy nepovedlo nakrájet. 

Připravila jsem salát z červeného zelí a fenyklu s citronovo-koprovou zálivkou. Perfektní! 

V úterý jsem se s Čotym vydala na procházku do Gránic. Protože už dva dny dosáhly teploty k 5 °C, myslela jsem si, že ledová vrstva na zemi stihla rozmrznout. To jsem se ale pořádně spletla a několikrát jsem málem spadla. 

Naštěstí jsme to s Čotym zvládli.

Potok byl ještě napůl zamrzlý. 

Když jsme se vyškrábali do stráně, stihli jsme poslední sluníčko mezi stromy. 

Rychle mu nastavit tvář, než se ztratí. 

Prošli jsme se ještě na vyhlídku nad Gránice, kde stojí prvorepubliková Marešova vila.

Je středa a čekaly na mě další recepty do nové kuchařky. První byl kavring, nasládlý švédský chleba s kefírem a melasou, který se často peče na vánoční stůl. 

A pak bramborovo-pórková polévka s lístky šalvěje. 

Do skicáku kreslím návrhy na obálku kuchařky, zatím nemám jasno, ale mašličky se mi líbí. Co myslíte? 

Večer si děti přály lívanečky, smažila jsem je na nerezové pánvi Fabini. Když ji správně nahřejete, lívanečky se vůbec nepřipalují. 

Lívanečky jsou kefírové ze Sladké severské kuchařky, najdete je v kapitole o Norsku. 

Ve čtvrtek jsem jela pro další kuchařky, skladujeme je u manželových prarodičů. Přiznám se, že sníh mě ten den velmi překvapil! 

Odpolední šátek matchy s mandlovým mlékem. 

Večer jsme šli na večeři s kamarádkou. Po delší době jsme se viděly bez dětí a velmi jsme si to užily. Probraly jsme všechny radosti i strasti dospělého života. 

O víkendu přijela moje maminka. Děti byly ráda, že tu mají babičku a já jsem byla ráda, že si můžu oddechnout, protože jsem se v sobotu probudila s rýmou a zánětem spojivek v jednom oku. Nic příjemného.  

V neděli už moje oko vypadalo docela v pořádku a šli jsme na chvíli chvíli bobovat a dopřáli jsme si dobroty v Půl na půl.

Odpoledne jsem šla na Listování a i když téma představení Blízcí rozhodně nebylo oddechové, ten čas jen pro mě  byl vskutku příjemný.

Mějte se hezky a já se zase brzo ozvu!