Jít k hlavnímu obsahuNahoru

Kräftskivan — račí party

Je srpen a víte, co se děje ve Švédsku? Jí se raci!

Tradice vznikla už někdy okolo roku 1500 a do dnešní doby se neustále vyšperkovávala, můžeme tedy říci, že Švédi jsou v tomto ohledu mistry. Raci se jedí na ukončení švédského léta, v srpnu se totiž opět prodlužují noci a den se zkracuje. Celá slavnost se koná v pozdně večerních hodinách pod hvězdnatým nebem (pokud neprší) za světla lamp a kulatých luceren, které k tomu neodmyslitelně patří. Stůl se prostře barevným ubrusem, na hlavy se nasadí barevné papírové čepičky s obrázky raků a je povoleno jíst se rukama, dostat se rakům pod krunýř totiž není jen tak. A samozřejmě se zpívá a pije a pije a zpívá až do pozdní noci. Protože ne všichni si můžou raky nalovit (v době kräftskivan je navíc omezen rybolov v řekách z důvodu ohrožení snížení račí populace), jsou dováženi ze zahraničí a jedná se o velice drahé a luxusní zboží. Ve Švédsku se dnes raci dají koupit po celý rok, dovážejí se například z Ameriky, Číny nebo Turecka. Ale ti švédští, nachytaní a uvaření v srpnu, jsou stejně nejlepší.

A jak to tedy probíhá? Raci jsou noční zvířata a tak se s jejich lovením musí počkat až do soumraku. Potřebujete starou smradlavou rybu, raději dvě, a klece na raky. Rybu rozdělíte na menší kousky a nastražíte do klecí, které hodíte do čisté a tekoucí potoční vody. A pak čekáte, v mezičase se doporučuje táborák, grilování a popíjení piva. Za nějakou tu hodinku klece vytáhnete a při troše štěstí v nich budou hnědí, živí a docela nepřátelsky naladění raci. Raky dovezete domů a tam je uvaříte. Opatrnosti není nikdy nazbyt, neb jejich klepítka jsou docela nebezpečná. Správně se drží těsně za klepety na zádech, tak vám nic nepěkného a bolestivého neudělají. Každopádně to chce odvahu.

Raky nejdříve propláchnete ve vodě (stále živé) a dáte si vařit dva obrovské hrnce, jeden s vodou, druhý s odporně chutnajícím koprovým nálevem. A pak prostě raky hodíte do vroucí vody a oni se uvaří a nádherně změní barvu na zářivě červenou. Trochu morbidní, vím, ale to ke Švédsku patří. Nakonec je přes noc necháte v chladu a druhý den je v dobré společnosti sníte spolu se sýrovým koláčem, opečeným křupavým chlebem, spoustou piva a ostřejšího alkoholu. Skål! Na zdraví! (Zatímco jsme grilovali a čekali, až se raci chytí, přišly nás navštívit švédské krávy. Nutno dodat, že jsme byli na jejich území, na jejich pastvině a mezi jejich kravinci.) Než se raci dají vařit, je potřeba pořádně je umýt pod tekoucí vodou, všechen písek, hlína a traviny musí pryč.

Vaření raci (na 1 kg raků)

  • 3 l vody
  • 1 dl soli
  • 3 kostky cukru
  • 1 větší hrst korun z kopru (květy), bez listů
  • 200 ml tmavého piva (zbytek se vypije během vaření, samozřejmě)
  1. Ve velkém hrnci dejte vařit vodu. (Ne ty 3 l, co stojí mezi ingrediencemi, je tím myšlena další voda z kohoutku.)
  2. V dalším hrnci připravte nálev. Přiveďte vodu k varu, přidejte sůl, cukr a pivo a polovinu kopru.
  3. Očištěné raky házejte po několika (umřou rychleji, než kdybyste je vařili všechny najednou) do prvního hrnce s vodou a nechejte je vařit, dokud nezčervenají, pak je vhoďte do hrnce s nálevem a vařte 5 minut. Raky vylovte a dejte do velké mísy spolu s druhou polovinou květů kopru.
  4. Až nálev vychladne, zalejte jím raky a nechejte přes noc v lednici, tak do masa nasáknout všechny chutě.
  5. Servírujte další den za studena.

Co jsem vám však zapomněla říct, mi došlo po snězení prvního raka. Co se to z nich vlastně jí? Moc se toho nejí. Maso je ukryté v předních klepítkách, do kterých se dostanete nejlépe malým kladívkem nebo louskáčkem na ořechy (srkat maso ven je povoleno). A pak v ocasu. Nejprve trochu rozlámete vnější ocasní krustu, pak ji opatrně odstraníte a máte v ruce kus čistého račího masa. Nahoře je jakási věc, vypadá jako žíla, ale žíla to nebude, v biologii se s prominutím nevyznám, je to nutno odstranit.

Maso je velice jemné a nemá žádnou pachuť, jako tomu často bývá u sladkovodních ryb. A co mi ještě pověděla švédská maminka. Univerzitní studenti pojídají raky jen tak bez přílohy a každého zapijí pohárkem něčeho silnějšího. A že se s těch raků člověk pořádně nenají, musí jich sníst docela velkou hromadu a opije se u toho dosti rychle. To probuzení další den bych nechtěla zažít...


Vytisknout si

Vytisknout si

Sdílet

Sdílet

Dát si do záložek

Dát si do záložek

Pracujte se mnou

Jsem Kristina, autorka foodblogu Děvče u plotny, který píšu víc, jak pět let. Mám zkušenosti s tvorbou receptů, fotografií a foodstylingem.

Pojďme se potkat

O mně

Jsem děvče u plotny, které rádo peče. Brněnská foodblogerka se slabostí pro Švédsko.

Chci vědět více

Přihlaste se do e-mailového klubu Děvčete u plotny!

Devceuplotny
Objednej si FIKU, sladkou kuchařku