Jít k hlavnímu obsahuNahoru

Děvče u plotny zavírá svou provozovnu

Po dvou letech jsem se rozhodla zavřít svou brněnskou cukrářskou provozovnu. Je to velké rozhodnutí a v tomto článku bych Vám ráda vysvětlila, co mě k němu vedlo.

Pečení jsem vždycky zbožňovala. Ten proces míchání těsta, pečení, ochutnávání... Jenže v jednom bodě se to zlomilo a tahle moje pečicí radost mi začala proklouzávat mezi prsty a zůstala z toho hlavně povinnost. Začala jsem se pečením hodně nervovat. Doveze nevěsta ten třípatrový dort v pořádku? Stihnu upéct těch deset koláčů pro kavárny, aby přitom byly všechny perfektní...? Už jsem do provozovny neodcházela s takovou radostí jako dříve a cítila jsem, že potřebuji změnu.

Naopak blog je moje velká radost. Vždycky, když vymýšlím nový recept, těším se na výsledný koláč, na focení, na vaše komentáře. O blog se tedy nemusíte bát, budu v jeho psaní pokračovat.

Podnikání v cukrařině není jen o pečení.

Samotné pečení zabírá asi jen třetinu reálného pracovního času. Další třetina je komunikace se zákazníky (zprávy, maily), sociální sítě a psaní blogu. A ta poslední a nejméně příjemná třetina jsou nákupy. Nemusím asi říkat, že placená práce je vlastně jen ta první třetina - pečení.

Dlouhá pracovní doba.

Možná s to nezdá, ale stát na nohách osm, dvanáct hodin denně není sranda. Vím, že u rozjezdu podnikání je potřeba takhle tvrdě pracovat, ale z dlouhodobého hlediska to nezvládám.

Pečení pro kavárny?

Pečení pro kavárny je skvělé v tom ohledu, že můžete ochutnat můj koláč, aniž byste si objednávali celý dort. V kavárnách pracují milí lidé a nemálo z nich se za tu dobu stalo mými přáteli.

Byl to takový ten stálý, ale malý výdělek. Vysvětlím. Kavárny kupují koláče za nižší částku než koncoví zákazníci, protože si na každý kousek musí přidat svou marži. Jinak by na tom nevydělali. V konečné důsledku z toho nemá moc peněz ani jedna strana.

Komunikace se zákazníky.

Mám velké štěstí, že většina mých zákazníků jsou velmi milí a slušní lidé. Bohužel je tu i část těch, kteří kteří mi ruší (mnohdy i svatební) dorty dva týdny nebo i dva dny předem a tím blokují tento termín jiným zakázkách, které bych mohla přijmout.

Ekonomické důvody.

Když jsem začínala s cukrářstvím, nic jsem o podnikání nevěděla. Založila jsem si živnost, pronajala a zařídila prostor a všechno jsem se učila za pochodu s tím, že nějak bude. Během těch dvou let jsem zjistila, že podnikat v gastronomii je extrémně náročné (kdo nezažil, neuvěří). Zvláště pokud trvám na kvalitních surovinách a vysokém standardu svých dortů, zdá se mi to v současnosti neudržitelné.

Řeknete si, že přece nakupuju v Makru a tam je všechno levnější - ale kdepak! Suroviny jsou jen o něco málo levnější než v klasických supermarketech, navíc časem zjistíte, že v některém obchodě je levnější tvaroh, tady zase mají hezké maliny...takže chodíte do několika obchodů. V konečném důsledku si na sebe provozovna vydělá, ale nemám z toho tolik peněz, kolik bych si představovala.

Cukrářská provozovna, která má prosperovat, nemůže stát na jednom jediném člověku. Logickým krokem v mé současné situaci by bylo najmutí jednoho, dvou cukrářů kteří by pekli dorty a já bych se starala převážně o domlouvání zakázek a administrativní stránku podnikání. Bohužel pro mě jsem spíš člověk, který se chce cítit nezávisle a všechno zařídí a upeče sám. Na to, abych měla zaměstnance, se necítím.

Zero Waste.

Posledním důvodem je má snaha o minimalizování odpadu, který produkuji (stále jsem však na začátku cesty). V provozovně vyhazujeme několik pytlů plastů a papíru týdně, což mi dělá pramalou radost, ale bez obalů v obchodech (v Makru) jen těžko nakoupím.

A není mi líto zavřít provozovnu?

Ano, na jednu stranu je mi to velmi líto, protože její otevření trvalo hodně dlouho, obíhání úřadů se protáhlo na několik měsíců a pak jsme ještě přestavovali a zařizovali prostor. Byl to můj obrovský sen. Strávila jsem tam dva roky plné pečení krásných dortů a po tom se mi určitě čas od času zasteskne. Na druhou stranu už cítím, že potřebuji v životě dělat něco jiného.

Nerada bych, aby z tohoto článku vyplynulo, že cukrářství je práce, kterou se nelze uživit. Jde to, ale v ideálním případě to chce alespoň jednoho zaměstnance k sobě, protože jeden člověk všechno nezastane. Pro mě to už v současnosti pečení ve velkém začalo postrádat smysl a nedává mi to takové vnitřní naplnění, jako když jsem začínala.

Cukrářská provozovna je zkušenost, kterou už mi nikdo nevezme. Mám za sebou cukrářskou rekvalifikaci a kdybych se&nbnbsp;někdy k pečení chtěla vrátit, nic mi v tom nebrání.

O to více si teď dovedu vážit práce jiných lidí. Majitelů kaváren, cukrářů a pekařů... Vím totiž, kolik úsilí za jediným kouskem dortu stojí, kolikrát je třeba ho vzít do ruky, kolik času a surovin to všechno vezme. Byznys v gastronomii je těžká věc, chcete-li ho dělat poctivě.

A jestli se náhodou chystáte rozjet vlastní podnik, držím Vám palce!


Vytisknout si

Vytisknout si

Sdílet

Sdílet

Dát si do záložek

Dát si do záložek

Pracujte se mnou

Jsem Kristina, autorka foodblogu Děvče u plotny, který píšu víc, jak pět let. Mám zkušenosti s tvorbou receptů, fotografií a foodstylingem.

Pojďme se potkat

O mně

Jsem děvče u plotny, které rádo peče. Brněnská foodblogerka se slabostí pro Švédsko.

Chci vědět více

Přihlaste se do e-mailového klubu Děvčete u plotny!

Devceuplotny
Objednej si FIKU, sladkou kuchařku